Zdravím Vás všechny u nového článku. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří tento blog čtou a jsou mi velkou oporou. Vím, že články nemusí bavit každého a taky si moc dobře zvědomuji, že v poslední době byly články dost jednotvárné, ale myslím si, že je na čase tohle změnit. Aktuálně mám v hlavě nápady na zhruba tři články a v průběhu prosince si dáme 2 - 3 soutěže potom, co se vrátím z Berlína. V dnešním článku jsem se rozhodla ukázat vám kousek z mého každodenního života. Trochu poruším své pravidlo, se kterým jsem zakládala tento blog. Tím pravidlem bylo, že vám nechci ukazovat osoby, které se pojí s mým životem, ale nakonec jsem neodolala a rozhodla jsem se vám představit jednoho fešáka, díky kterému tyto fotky a tím pádem i článek vznikly. Všechny vás poprosím o jedno - k tomu, aby se vám fotky ukázaly v plné kvalitě, je zapotřebí je otevřít. Bohužel je to velká formát a blogger poměrně dost fotky deformuje, nicméně po rozkliknutí je uvidíte v plné kvalitě a u některých to rozhodně stojí za to.
Původně jsem plánovala jiné pořadí fotek, ale tím, jak se text rozvíjí, mi přijde vhodné sem nejdříve vložit fotku Akiho. A kdo to vlastně je? Jak už jste si mohli všimnou Aki je náš roční pejsek. Je to černá shiba inu s ,,červeným'' pálením. Dokud jsme si Akiho nepořídili ani jsem upřímně nevěděla, že existují i jiné shiby než jen ty zrzavé, ale naprosto jsem mu propadla. Troufám si říct, že Aki je poměrně aktivní pes a v případě, že nenachodíme určitý počet kilometrů, tak se pořádně neunaví a pak se velmi nudí a vyvádí hlouposti. A protože mě nebaví neustále chodit kolem dokola okolo paneláku, tak mnohdy hledá místa kam ho vzít. Celkově miluju podzim a Aki teda miluje spadané listí, ve kterém se vždy vyřádí. A tak jsem jednoho dne hledala a brouzdala po internetu, co je v okolí a anšla jsem tohle úžasné místo. Je to nádherný kus přírody a neřekli byste, že jste ve městě, což je naprosto dokonalé.
 |
| Nemohl se rozchodnout, jestli se chce usmívat nebo zývat. |
Osobně jsem na tomto místě byla 3x. Jednou když pršelo, a bylo zachmuřené počasí. Fotky sice nějaké mám a původně jsem se domnívala, že je sem dám, ale nakonec jsem se rozhodla vybrat pouze ty, které se mi nejvíce líbily.
Upřímně řečeno se mi zde nejvíce líbí, že pokaždé když jsme tam šli byl tak klid. Potkáte běžce, lidi, jiné pejsky, ale je to poměrně velké místo a tak se všichni krásně rozprostrou do prostoru a vy si uvědomíte, že jste tam víceméně sami. Je to ideální místo na to, aby si člověk pustil hudbu nebo podcast do sluchátek a kochal se přírodou. Dokonce se mi jednou stalo, že jsme u rybníka potkali volavku.
Komentáře
Okomentovat